Jdi na obsah Jdi na menu

V roce 1990 jsem byl ještě spokojeným (!) zaměstnancem HDBS lom Medard. Ač aktivní odborář :-) ,tak jsem za odměnu- ani za trest- nikdy nikam nejel. Možná to bylo tím, že si všechny rekreace rozdělili v kancelářích a na dělníky zbylo Lipno. Zázraky se ovšem dějí. Na nástěnce ROH (vysvětlivky- zkratka pro Revoluční Odborové Hnutí) visel plakát s nabídkou leteckého 17-ti denního zájezdu s plnou penzí k moři- do Rumunska. Za 1780 korun československých!

Hned jsme se s Jardou dohodli a přihlásili se. Zájem nebyl příliš velký a tak nás vybrali. Jistě to bylo tím, že zrovna v tu dobu v Rumunsku probíhaly velké hornícké nepokoje, které se neobešly bez krveprolití. Starší (a moudřejší) odboráři se nám smáli a prorokovali nám zastřelení. Milí staříci! Kdyby tušili, že nepokoje jsou pouze v Bukurešti, tak bychom asi nikam neletěli, protože jako služebně mladší máme nárok pouze na Sedlici. Naštěstí sledovali v TV pouze sport a o Bukurešti slyšeli jen mlhavě. A to byla klika! I přeprava na letiště byla zajištěná...o tom si dneska můžeme nechat zdát. V Sokolově jsme naskočili do odborářského vlaku (jako v Andělovi na horách :-) a pěkně se vezli do Prahy. Představte si-dokonce tam chodila stewardka a nabízela kávu, víno, čaj a pivo. Jako v pohádce o Harry Potterovi :-)

 

 

Obrazek Atheneum

 

V Praze jsme si přešli na Vltavskou, odkud nás odvezli autobusem na samotné letiště. Mezitím jsme si ještě skočili ke "Dvěma kočkám" na pivko. Slušně nás tam očesali-vždyť ceny jsou přece smluvní a začíná kapitalismus. To na letišti jsme si pěkně sedli do baru a každý z nás si dal dvojku Martini (protřepat...nemíchat) a sledovali jsme Boeingy "Britis Airways", jak burácí po příletové dráze. Už jsme se viděli v pohodlném křesle takového giganta :-) Realita byla trochu jiná!

Po vyhlášení čísla našeho letu jsme šli kamsi dozadu...a dozadu...a zase dozadu...a úplně v zadním tunelu. Po úspěšném průchodu bezpečnostním rámem (mě zvonily knoflíky :-) nás zavedli na velmi utajené nástupiště. Tam stála otřískaná strojovna (Romänia airlines). Byl to obstarožní TU 134A. Již jsme chápali proč musíme až dozadu...tohle přece nepoletí! Slabším povahám se roztřásla kolena...my posilněni pivem a Martini jsme se chlapácky zasmáli a vstoupili do stroje. No...vstoupili. Pro zpestření letu nebyly žádné palubní vstupenky. Takže se tam každý rval jako do MHD. Muži v nejlepších letech šlapali stařenkám po nohách, aby urvali křeslo u okna. Takže my nakonec neseděli ani spolu, ale za sebou :-)

 

 

Obrazek

Stroj v barvách rumunských aeroliní se mi sehnat nepodařilo, ale máme tu jednu ruskou vykopávku. Na stránkách Tarom už se dá najít pouze letadlo Boeing. Modernizace proniká všude :-) Ale dále. Ti "šťastlivci" u okýnek se po rozhučení rotorů začali tiše modlit a my ostatní jsme jim záviděli, že něco vidí. Stroj naroloval do startovní pozice a divoce vyrazil vpřed...Uááááá!!! Pilot byl zřejmě vysloužilý kamikadze :-) Postavil stroj na ocas a divoce nás vyrval do těch 10000 metrů. Od té doby jsem takový start zažil pouze na letišti v K.Varech-tam je totiž trochu krátké a tak vzlet i přistání je poněkud drsnější...nic pro slabé žaludky :-)

 

 

 

 

Pokračování příště....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář