Doprava v Rumunsku se vyznačuje velkou odvahou, zručností, nízkým prahem pudu sebezáchovy a velikou dávkou štěstí. Stanice technické kontroly kontrolují na rumunském vozidle pouze jediný prvek- a tím je KLAKSON. Ten vydává mohutný býčí zvuk, který když ho řidič použije- a používá ho neustále- vám zákonitě musí srolovat nehty na nohou! Nezáleží na tom, že vůz, (v 80-ti procentech Dacia), nemá světla, blinkry, blatník, přední sklo. Pokud je houkačka patřičně slyšet, pak komise na STK přimhouří oko. Nejspíš zavře oči obě.Naše cesta obstarožním Mercedesem z letiště do hotelu připomínala grotesku z Buster Keatonem. Auta se míjela v milimetrech, brzdy skřípěly a klaksony houkaly o stošest. Po vystoupení z letadla, které samo o sobě nebylo žádná technická novinka, nás vezl nejprve letištní autobus.
Tak zkorodovaný samohyb jsem ještě v životě neviděl! Kdybychom si náhodou nevšimli, že prší, tak nám tam prorezlo několik celkem slušně velkých děr. Ze stropu vesele stékala voda.Autobus se s trhnutím rozjel. Chytili jsme se trubky k tomu určené. Bohužel už úchyty uhnily a trubka se volně bimbala i s námi.Po odbavení celních formalit jsme zajásali. Hurá. Nejsou sice nové, ale přece jen jsou to
MERCEDESY! Posadili jsme se s Nanukem hned za řidičem. Abychom dobře viděli. Viděli jsme fakt dobře. Že jsme si nesedli dozadu! Autobus zavřel dveře a s trhnutím vyrazil na silnici. Řidiče napadlo, že je ta pravá chvíle pro bližší seznámení s pasažéry.
Otočil se k nám s dotazem co máme na prodej. Rukou pevně tiskl volant a klakson.
Autobus sjel na levou polovinu vozovky. Protijedoucí auto to zřejmě nijak neohromilo. V plné jízdě sjelo až za krajnici a po objetí
autobusu zase zpátky na svou stranu. Také řidič osobního vozu zběsile houkal.
My zařvali hruzou. Autobusák v klidu stočil kola na svou stranu a znovu se snažil navázat obchodní spolupráci s dotazem kolik máme korun a že nám je výhodně vymění. Tentokrát zřejmě tiskl volant pevněji, takže jsme dojeli až do města jen s několika vybočeními z našeho směru. Protože jsme už byli ve střehu, tak poznal z každého vyvalení našich očí, že jede chybně. Autobus se vřítil do ulic města. Jakási stařenka právě v bohorovném klidu přecházela po přechodu. O nějaké přednosti si ovšem mohla nechat jen zdát. Šílený šofér autobusu po spatření potenciální oběti sešlápl pedál plynu, stiskl nezbytnou houkačku a vyrazil vpřed. Stařenka poskočila, jako by jí bylo o dvacet méně. Měla to o fous! Dalšímu zasažení pěšáka zabránila opět jen jeho pohotovost. Pohotovost oběti-ne našeho řidiče. Chlapík si zamykal Dacii. Díky protijedoucímu autobusu byl zrovna v nejužším místě. Od našeho piráta
nemohl čekat smilování. Klakson se rozezvučel a chlapík se přilepil celým tělem k Dacii. Doslova se vpil do karoserie. Myslím, že mezi jeho kalhoty a naší karoserii by se nevešel list papíru! Ufff-po zastavení Mercedesu u našeho hotelu jsem si vzpomněl na slova klasikova:"Stařík si klekl na
zem a děkoval bohu, že jízdu autobusem přežil."
Příště naše jízda MHD od hotelu na výlet do Mangalie.......Update 13.2.2006
Online je právě:
